Školy

Sovy z Nové Paky

úvaha o novopackém školství, a krátký jeho popis

A. Podstata vzdělání

„Nosit sovy do Atén“. Pořekadlo, které demonstruje, že antické Atény byly základnou vzdělanosti, tudíž je zbytečné „tam sovy nosit“ - tedy radit Atéňanům.

Nová Paka, jak ukážu níže, má také velké množství kvalitních vzdělávacích ústavů. Dobrá škola je pro moudrého rodiče základním důvodem, proč bydlet v určitém městě. Chce dopřát své dceři, synovi co nejlepší start do života. A vzdělání je, pevně v to věříme, v dnešní době, samozřejmě kromě zdraví, to nejdůležitější. 

Škola nás civilizuje. Základní evropskou civilizační hodnotou je vědění.  A vlastně jakékoli - znalost mrtvého jazyka nemá teď viditelný efekt, nicméně víme a uznáváme, že ten kdo ten jazyk zná, získal a má něco cenného. Na cenu vzdělání se nepřišlo snadno, ale pokud má existence a vývoj lidstva pokračovat, musíme se o těžce nabyté zkušenosti a moudrost podělit a předávat je dál.

Za výchovu dětí odpovídají především rodiče. Řekněme si hned na úvod otevřeně, že za děti obecně odpovídají především rodiče, my ostatní, příbuzní, přátelé, město, jim můžeme jen pomoci. Nicméně škola je jim v tom pomocníkem základním a neopomenutelným, historicky ověřeným. Veřejné školství je základem evropské prosperity. Nezapomínejme ale, že formální (učebnicové) vzdělání je jen dílčím aspektem výchovy. Ty ostatní jsou neméně důležité. Jde o to, aby si dítě doma, ve škole osvojilo nejen základní poznatky vybraných věd, ale aby se naučilo chovat ve společnosti, spolupracovat s ostatními lidmi a získalo i pracovní návyky. Pracovní návyky v širokém slova smyslu – tedy dělat něco dlouhodobě, mít vůli a trpělivost. Výchova formuje i povahové vlastnosti – zejména ty kladné: čestnost, ctižádost, cílevědomost, schopnost empatie.

Vzdělávání především bolí, řekněme si to otevřeně. A má bolet – žák, který má samé jedničky „zadarmo“ na to jednou doplatí, až se dostane do výběrovější školy, tam najednou bude muset stihnout mnohonásobně více (místo 5 anglických slovíček týdně klidně 50). Učitel musí ty nejlepší žáky vhodně popostrčit, chtít něco navíc, kvalitu i kvantitu.

Nejtěžší je to však pro žáky, kteří se pohybují mezi 4 a 5, to je často opravdu napětí, stres. Vlastně každý žák by měl  alespoň v několika posledních měsících před vysvědčením opravdu dřít, s přibývajícím věkem stoupají jeho dovednosti a znalosti, ale rychleji by měla stoupat náročnost úkolů. Je chybou naší vzdělávací soustavy, že relativně největší stres dítě zažije na prvním stupni a pak je čím dál více v pohodě; mělo by to být přesně opačně – stálé přitahování šroubů.

B. Klíčové předměty

Škola je tedy především civilizačním, celkově kultivačním fenoménem. Setkáváním s učitelem, s chytrými žáky, s ředitelem se rozkoukáváme ve světě - nicméně musíme připustit, že některé předměty jsou důležitější než jiné. Za klíčové považujeme matematiku a cizí jazyky. Ano, matematika je složitá, vede ovšem ke strukturovanému myšlení a soustředěnému úsilí. V zeměpise můžu jednu zemi vynechat, a nic se nestane. Pokud v matematické úloze nepochopím, neudělám jeden krok, je konec, správného řešení nedosáhnu, je to vše nebo nic.  Omezení lidí tvrdí, že se dá vše spočítat na počítači, a že není třeba se trápit. Ovšem trénink mozku jako přípravu na život pro úkoly, které jsou těžko uchopitelné, počítače nenahradí. Počítače vedou ke zkratkovitému, povrchnímu myšlení. Ten, kdo převážně komunikuje přes počítač, ztrácí sociální kontakt, není schopen postihnout realitu, neumí řešit složité problémy. 

Cizí jazyky jsou další náročnou disciplínou. Studiem cizího jazyka zlepšujeme komunikační dovednosti i v mateřštině. Teprve slovní zásoba přes 2000 slov zaručuje komunikaci na nějaké úrovni. Málokdo vydrží; mladé hlavě to jde lépe. Kdo má talent nebo ten, kdo se zakousne, je bohatě odměněn poznáním jiné kultury, myšlení, nových příležitostí. Nejde tedy jen o praktické, hospodářské využití jazykové výbavy, jde o to, že překročíme horizont, vidíme, co se děje za humny, a to se projeví i doma v Čechách. Kdo na to má (v hlavě) měl by studovat nebo pracovat alespoň po nějakou dobu v zahraničí. 

C. Kvalita školy

Ještě než se pokusím pojednat o jednotlivých typech škol, zkusme předestřít, v čem se nachází její kvalita. Záleží na stavu učeben, budovy a hlavně na lidech ve škole v pořadí: učitel, ředitel, ostatní pedagogové, spolužáci, ostatní zaměstnanci, rodiče.

Je důležité, v jakých prostorách se děti učí. Nejde o luxus v učební místnosti nebo budovy školy. Prostory školy musí především děti motivovat k zájmu o vědění, musí se v nich cítit dobře; mnohdy dřevem vytápěná jednotřídka přinese žáku více než moderní, výpočetní technikou nabitá, klimatizovaná superučebna. Někdy je dobře začít od píky, člověk si některých věcí pak váží.  

Ředitel školy musí vytvořit příznivé klima, aby učitelé chtěli  vyučovata žáci se chtěli učit. Učitel musí na jedné straně mít autoritu, na druhé straně však i důvěru žáka, ani jedno není zadarmo – možná zpočátku, když je pro žáka cizím člověkem. Pedagogova práce se obecně projeví teprve s odstupem, v určitých chvílích musí být učitel nekompromisní. 

Mimořádně důležití jsou spolužáci. Děti se ve škole učí, jak vycházet s vrstevníky (což je pravda nejsnazší, nejtěžší je to mezigeneračně). Kluci tvoří party, ve kterých si dělí úkoly, aby dosáhli společných cílů. Holky si nacházejí tu opravdovou a jedinou kamarádku, které mohou všechno říci. A samozřejmě vznikají i složité vztahy mezi chlapci a děvčaty. To vše umožňuje a musí umožňovat škola, musí být dostatek mimovýukových aktivit – na ty se žáci navíc těší a nejvíc na ně vzpomínají.

Rodiče by měli všem ve škole důvěřovat. Ano, určitá známka, poznámka může být nespravedlivá, to se stane. I v takové chvíli, by rodič měl dítěti zdůraznit, že učitel může chybovat, ale že v tom nebyl zlý úmysl.

Níže se budeme zabývat jednotlivými typy škol. Není mojí ambicí podrobně pojednat o každé škole v Nové Pace, studie spíše jen shrnuje a poskytuje obecnou informaci, pro základní přehled, co tady v Nové Pace vůbec je. Samozřejmě jsme si jako město vědomi menších nedostatků jak v budovách škol, tak v jejich činnosti. Řekněme si otevřeně, že město se může angažovat především v budovách, pokud jde o „nastavení procesů“, tedy pokud jde o žáky, rodiče a učitele, tak se město musí spoléhat na ředitele, resp. s ním spolupracovat. Klíčové je pak výběrové řízení na místo ředitele, tomu se věnuje maximální pozornost.  

Ředitelé našich škol jsou nyní na dobré odborné úrovni, zároveň vyvíjejí dostatečnou iniciativu ke zlepšení činnosti své školy. Každý má své silné a slabé stránky, někdo prvotřídně komunikuje s rodiči, jiný má vypiplanou budovou školy, jinde jsou perfektní vztahy ve sboru. Ředitelé a ředitelky jsou obecně velice hodnověrnými činiteli, mají nyní důvěru samosprávy.

D. Mateřské školy

Mateřská škola je dle mého názoru klíčovým článkem vzdělávací soustavy, rozhodně to není místo k odkládání a hlídání dětí. Pro člověka je to vstup do světa, mezi děti i dospělé, do nějaké organizace, kde hledá své místo a poznává i akceptuje pravidla. Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce – to je esej, kterou napsal Robert Fulghum.  Tento esej visí na chodbách Kongresu Spojených států, na stěnách ve školách i ve vězeňských celách. Najdete ho v nejmodernějších vědeckých laboratořích, v čekárně u lékaře a v továrních závodkách.

Kapacita školek v Nové Pace pravidelně postačuje k přijetí dětí, které do konce nástupního roku dosáhnou 3 let, což je ostatně nutné i z hlediska pedagogického procesu. Menší děti ještě vyžadují jiný druh péče.

Nedaří se realizovat záměr tzv. lesní školky v Nové Pace – kdy jsou děti po celý den za jakéhokoli počasí venku. Děti chodí pak domů špinavé a unavené, ale zdravotní efekt je dlouhodobý, imunita je zesílena. Průkopníkem tohoto pojetí je družina Martina Štryncla v ZŠ Komenského. Děti jsou zde velmi spokojené a do družiny se těší.

Taková školka má obvykle jen vnitřní záchod a umývárnu. Zájem ze strany packých rodičů je, nikoli však ze strany státu - zejména ministerstvo zdravotnictví tento koncept blokuje. Uvidíme s dalším vývojem, a budeme se snažit takovou třídu vytvořit. V každém případě však ve stávajících „kamenných“ školkách bazírujeme na pohybu dětí venku, a to za jakéhokoli počasí. Rodiče musí děti vybavit náhradním oblečením.

V Nové Pace jsou nyní 3 mateřské školy, tedy 2 městské a jedna církevní.

Mateřská škola na sídlišti je označována jako 1. MŠ. Ředitelkou školky je již 11 let paní Jitka Lešáková. Školka má okolo 130 dětí v 5 třídách, jedna z tříd je v budově základní školy hned vedle. Velké změny nastanou v zahradě této mateřské školky, novinkou bude i sousedství bazénu – školka v něm bude mít vyhrazené hodiny. Stát vynakládá na mzdy 10 učitelek a 8 nepedagogických pracovníků (včetně kuchařek) celkem 4,8 mil. Kč ročně. Provozní dotace od města na energie a údržbu je pak ještě milion korun.  

Mateřská školka ve městě, nad poštou, je řízena paní Alenou Špíglovou, a to od 1. ledna 2013. Školka má 6 tříd, z toho jednu speciální, a jednu jako detašované pracoviště v základní škole. Počty žáků se od horní školky moc neliší, je to okolo 130. Na rok 2014 připadá 50 let od založení této pěkné školky. Na 12 učitelek a 8 nepedagogických pracovníků je státní dotace ve výši 5,4 mil. Kč. Provozní dotace od města je větší než u školky na sídlišti, v roce 2014 byla 1 174 tis. Kč.

Nejmenší mateřskou školou je Brána, tu zřídil Sbor Jednoty bratrské v Nové Pace. Chodí tam 29 dětí, což je plná kapacita. Ředitelkou je Mgr. Dana Kašparová. Tato škola má poněkud jiný pohled na svět, pro každé dítě by bylo jistě přínosné, kdyby mohlo být v tamním družném kolektivu alespoň po nějakou dobu, učí to toleranci.

E. Z mateřské školy na základní

Pro každého žáka je vždy obtížný přechod mezi články školské soustavy, vůbec nejtěžší je nástup do první třídy základní školy (obtížnější je snad jen nástup do školy v jazykově novém prostředí – v cizině).

Při přechodu na základní školu jsme léta dětem pomáhali tzv. přípravnými třídami a také specializovanou třídou MŠ Husitská přímo v základní škole, ta se označovala jako Motýlci. Přípravné třídy byly v obou základních školách. V celém kraji byly 4, z toho 2 v Nové Pace. Léta jsme je složitě obhajovali, jsou totiž dle zákona určeny jen „sociálně znevýhodněným“ dětem, což je značně diskriminační. Dobrá komunikace s krajem umožnila jejich dlouhý život, nakonec však zasáhla školní inspekce a třídy zakázala. Nicméně nám inspektoři poradili, ať ve stejném formátu uděláme třídu mateřské školy. Není to ono, nic jiného nám ovšem nyní nezbývá, takže v obou budovách základních škol jsou detašovaná pracoviště mateřských škol. Děti si tak plynule zvyknou na pohyb ve škole, režim, kázeň a větší pozornost.

Je možné, že Parlament ČR zákonem otevře přípravnou třídu pro každého, pak je hned obnovíme pro nadanější 5leté žáky a pro 6leté s odkladem školní docházky. V tomto směru komunikujeme s ministrem školství, který se o to zasazuje.

Pro děti ze školek i ze základek je otevřen Dům dětí a mládeže Stonožka, ten se stal spolehlivou základnou pro volnočasovou aktivitu dětí. Ředitelkou je Bc. Ivana Nováková, pracují tam 4 zaměstnanci, většina kroužků je vedena externisty (státní dotace na mzdy je 1,6 mil. Kč). Do 40 až 50 kroužků chodí 400 až 450 „frekventantů“.

V anketě mezi občany v roce 2014 se dům dětí a mládeže stal vítězem, lidé mu mezi všemi organizacemi města dali nejlepší známky. Prostě to v domě dětí a mládeže dělají dobře. Děti tam tráví celá odpoledne. Pěkné jsou herní prvky v okolí. Pomůže i pozemkové rozšíření směrem k bazénu, kde se podařilo koupit další pozemky.

Pro všechny děti je v Nové Pace k dispozici také základní umělecká škola, ta má sídlo ve staré radnici na Masarykově náměstí. Ředitelkou této školy je od roku 2012 Mgr. Magda Uhlířová. Pracuje zde na různě dlouhé úvazky celkem 20 pedagogických pracovníků a 2 pracovníci nepedagogičtí (státní dotace na mzdy je 5,8 mil. Kč). Dominuje obor hudební (209 žáků), nicméně jsou tam i další obory: literárně dramatický (9 žáků), taneční (61) a výtvarný (79).

F. Základní školy obecněji

Naše základní školství je do značné míry stále ještě obrazem školství starého Rakousko-Uherska. Není určitě vhodně tuto staletou tradici bořit, na druhou stranu je vhodné se zamyslet nad smyslem a cílem základního školství. Před sto lety bylo cílem státu vychovat mladé lidi k poslušnosti, kázni, disciplíně, naučit je číst a psát. V té době byly státní instituce i soukromé společnosti, tedy továrny, statky, banky, zpravidla vždy postaveny na pravidlech známých z armády, tedy konkrétní příkazy a úkoly a monotónní opakování stejných postupů. Kariérní postup byl dán na základě odsloužených let. Těmto potřebám odpovídalo i zaměření základních škol.

Dnes však žijeme v jiném světě a proto by i základní školství mělo na tyto změny více reagovat. Pořádek a disciplína musí být, o tom není pochyb. Rákosky se však již používat nemohou. Nezbývá, než se vydat těžší cestou, cestou pozitivní motivace, vlastního příkladu učitele, většího zapojení žáků do výuky. Tyto postupy však musí mít svá jasná pravidla hry, ne nepodobná těm, která jsou uvedena v části o mateřských školkách – viz citace s knihy R. Fulghuma. Není třeba vymýšlet vlastní cestu, tyto „alternativnější“ způsoby výchovy a výuky na základních školách již mnoho let úspěšně fungují ve Finsku, v Jižní Korei i jinde, včetně několika škol v České republice. V těchto třídách žáci často nemají známky, ale slovní hodnocení, žáci hodnotí sami sebe, hodnocení probíhá bezprostředně každý den, ve třídě se otevřeně hovoří o tom, co se komu nelíbí, nebo, co se komu podařilo, součástí výuky jsou kroužky a projektové dny, kde se žáci učí řešit problém ve skupině, komunikovat spolu, prezentovat výsledky, uchopit a definovat problém a zkusit najít řešení.

Myslím si, že pro novopacké základní školy by byla nejlepší cesta taková, že ti učitelé, kterým jsou výše metody blízké, by měli dostat možnost absolvovat potřebná školení či stáže a příležitost zavést pak tyto postupy a metody do své výuky. Za nejvhodnější považujeme návštěvu výuky ve škole, kdy tyto metody používají. Na druhé straně i rodiče by měli mít šanci vybrat si mezi starým klasickým modelem (např. děti těchto rodičů by nastoupili do 1. A) a výukou s moderními prvky (tyto děti by zamířili např. do 1. B).

Mluvím zde o moderních postupech, ale ve skutečnosti to není nic nového a převratného, jedná se o jakýsi návrat ke Komenskému, o věci, který každý velmi kvalitní učitel, takový na kterého pak celý život vzpomínáme, do značné míry často používá. Zkrátka a jednoduše jde o to, aby děti chodily rádi do školy, aby měli rádi svého učitele.

Velmi podstatnou roli hrají rodiče. Bez jejich aktivního přístupu se nic výrazně nezmění. Rodiče ovlivňují nejen své děti, ale nepřímo i ředitele a učitele. A to i tím, že nepřijdou na rodičovskou schůzku, nebo si stěžují na přílišnou přísnost učitelů, kteří se pak bojí zakročit proti zlobivým žákům. Školy se navíc sami od sebe jen tak lehce nezmění, stát je v této otázce více než pasivní, jsou to tedy pouze a jen rodiče, kteří mohou svým přístupem „dotlačit“ jednotlivé učitele a třídy a později snad i celé školy tam, kde je dnes vyspělý svět již řadu let.

G. Základní školy jak jsou

Základní školy poskytují vzdělání ve dvou stupních, první je 1. až 5. třída, druhý pak 6. až 9. třída. Na prvním stupni mají žáci většinou jednoho učitele, na druhém vyučuje každý předmět specialista. V průběhu školní docházky se tak stále zvyšují požadavky na žáky, a podle našich poznatků se i zpřísňuje hodnocení, v první třídě má jedničku kdekdo, v deváté jen nejlepší žáci. A požadavky na obou městských základkách jsou tak značné, že samo absolutorium není zadarmo.

V Nové Pace jsou nyní 3 základní školy, víceleté gymnasium také poskytuje základní vzdělání, a to v prvních 4 ročnících.

Základní škola v Komenského ulici je neoficiálně označována jako 1. ZŠ. Tuto největší městskou školu vede Mgr. Milan Schlögl, ředitelský doyen – ve službě je od roku 2000. Škola obvykle otevírá dvě paralelní třídy pro ročník, má nyní 18 tříd při cca 380 žácích. Na tuto školu dává město největší provozní příspěvek – 2 950 tis. Kč (pro rok 2014). Stát platí 34 učitelů a učitelek a 5 nepedagogických pracovníků (kuchařky v to nepočítaje), ročně činí státní dotace 15,4 mil. Kč.

Na sídlišti je ředitelem základní školy Mgr. Zdeněk Burkert, a to od roku 2012. Škola je to počtem žáků menší, má teď 280 žáků a na paralelní třídy to často nevydá; v školním roce 2013/2014 tam bylo 14 tříd. Tato menší škola není z hlediska provozního pro město o mnoho lacinější, než její sestra z města, město poskytuje 2 730 Kč ročně; mj. panely totiž nejsou takový izolant jako tlusté cihlové zdi v dolní škole, a tak se víc protopí. I když nová okna v celé budově na sídlišti úspory přinášejí. Ve škole je 24 učitelů a 6 nepedagogických pracovníků (školní jídelna je ale samostatná), stát platí jejich mzdy částkou 10,9 mil. Kč ročně.

Nejmenší je církevní základka, tedy Základní škola Brána, ta je řízena Mgr. Danou Kašparovou, má 45 žáků. Učí se ve sborové budově Jednoty bratrské. Vedení sboru má záměr otevřít novou školní budovu v hrnčírně nad LIDLem, a to snad od roku 2015. Je to škola rodinného typu zaměřená na estetické cítění a s důrazem na výchovné aspekty. Rodičům se nabízí alternativa k současnému standardnímu pojetí evropského školství zaměřeného spíše na výkon. Je dobře, že tady takovou školu máme a zaslouží si od města podporu.       

H. Střední školy

Střední školy v Nové Pace, a v celém kraji, zřizuje, spravuje a financuje kraj, tedy vyjma soukromých a církevních škol. Obecně je v kraji problém s nadbytkem míst ve školách, v populačních ročnících 1999 až 2002 je 5000 děvčat a chlapců. Celkový počet studentů na krajských školách je (ke konci školního roku 2013/2014) 21 460, nicméně kapacita je 35 012, volných míst je na školách 39 %. Neschopnost některé obory, školy zrušit vede k tomu, že školy bojují o žáky - nejsou ochotny vyhodit ani ty nejhorší. To mnohé žáky značně demotivuje. V poloprázdných třídách mají také kantoři malou motivaci, a hlavně malé platy – a kvalitní učitele je třeba zaplatit.

V Nové Pace jsou teď 3 střední školy. Všechny tedy zřizované a financované krajem.

Nejvíce Pačáků navštěvuje střední školu s názvem Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, kde je ředitelem Mgr. Pavel Matějovský. Škola poskytuje nejkvalitnější všeobecné vzdělání v Nové Pace. Zejména osmileté gymnasium je náročné, ale vysoce produktivní – malá a vybraná třída o 20 až 25 hlavách dosahuje značné pokroky, jak v matematice, tak v cizích jazycích. Rodiče vědí, že toto studium je skvělou základnou pro univerzitu.

Mimoto je tam obor gymnasia čtyřletého a pedagogická škola, ta je vyhlášena sborovým zpěvem a obecně uměleckým zaměřením. Celkem tam chodí cca 430 studentů, učitelů je 30 a ostatních pracovníků 21.

Střední škola gastronomie a služeb má sídlo v budově vedle České spořitelny na náměstí. Zde probíhá teoretická příprava všech oborů a odborný výcvik oboru krejčí a I. ročníku oboru kuchař-číšník. Odborný výcvik ostatních oborů je realizován v odloučených dílnách (v Nové Pace na „Střelnici“, Lázně Bělohrad, Vrchlabí). Učební obor kuchař-číšník má odborný výcvik zajištěn na smluvních pracovištích - hotely, restaurace blízko bydliště žáků. Pracoviště pro odborný výcvik byla v posledních letech modernizována, a to jak hlavní budova, tak dílny na Střelnici.

Nový ředitel Mgr. Petr Jaroš převzal školu po Mgr. Milanovi Pospíšilovi, který ji velice pozdvihl. Nyní se zde studují obory vzdělání s výučním listem: cukrář, pekař, kuchař – číšník (velký dvojobor – 92 žáků), krejčí a truhlář, a dále obory vzdělání s maturitní zkouškou: hotelnictví (to je největší obor, má 103 žáků), a jako nástavbový obor podnikání. Celkem je to 410 žáků v 18 třídách, 23 učitelů, 13 učitelů odborného výcviku a 8 nepedagogických pracovníků.

Integrovaná střední škola je řízena Mgr. Zbyňkem Hruškou, je tam ředitelem od roku 2006. V hlavní, modernizované budově, na konci Nové Paky směrem na Brdo, jsou učebny, odborné učebny, laboratoře a školní jídelna. V rekonstruovaném objektu v Kumburské ulici, nad gymnasiem, je zajišťována praktická výuka. Novoresenanční budovu č.p. 325 na Masarykově náměstí škola už nevyužívá, je majetkem Královéhradeckého kraje a město by ji rádo získalo do svého vlastnictví.

Na škole studují elektrikáři (33 žáků), elektrikáři na silnoproud (40), nástrojaři (25), mechanici elektrotechniky (82), elektrotechnici (11), provozní technici (3) a provozní elektrotechnici (7), celkem 201 žáků v 11 třídách. Na ně připadá 30 učitelů, 9 učitelů odborného výcviku a 8 nepedagogických pracovníků.

I. Vysoká škola

Ne, vysoká škola v Nové Pace není a nebude! Menší města se pokoušejí o různá odloučená pracoviště provinčních vysokých škol, tedy těch, které bojují o žáky. V těchto městech je pak možné obstarat vysokoškolský diplom. Kvalita takového vzdělání je však ve srovnání s klasickou univerzitou malá – zkusil takto někdo studovat medicínu? Mladý člověk, skutečný vzdělanec by na univerzitě měl strávit určitý čas jako v klauzuře, izolován od světa by se měl pohroužit do hlubin vědění. Skutečně si sáhnout až na samu podstatu myšlení a vědy. Tak jako ve středověku, kdy učitelé a žáci žili pospolu v uzavřené komunitě, resp. putovali mezi univerzitami. Na Západě tomu odpovídají kampusy, kde se na jednom místě přednáší, studuje, spí, jí, sportuje, kde profesora večer potkáte v baru.

Vysokoškolské studium je završením vzdělávacího procesu, přejeme každému Pačákovi, aby ho jeho schopnosti a píle dovedly na univerzitu a také na zkušenou do zahraničí (třeba už na střední škole), a aby se pak vrátil k nám do Nové Paky! Lidé, kteří něco umí, jsou základem prosperity Nové Paky.

Žije však mnoho chytrých, úspěšných a moudrých (a řekněme si otevřeně i bohatých) lidí, bez vysoké školy. Podstatnou složkou jejich úspěchu a úspěchu nás Čechů je kvalitní vzdělání z mateřských, základních a středních škol a tvrdá práce. Toho jsme si vědomi a budeme jim pomáhat.