4 dny do voleb

Novopacké volební strany, jak se zdá z volebních materiálů, jsou dvojího druhu. Jsou tu strany programové a strany protestní. Ty první mají formulován zřetelný program. Druhá skupina v Nové Pace především kritizuje dosavadní politiku radních stran. Mohli by také útočit na nynější volební program, případně na kandidáty, ale to nebylo domyšleno. Jistě by bylo působivé napsat, že starosta krade.

Neexistence konstruktivního programu nemusí být nutně nevýhodou, A. Babiš nám dokazuje, že strana bez programu může být úspěšná: je to strana silného lídra a promyšlených kádrových rozhodnutí. Vyloženě protestní stranou, bez lídra vůbec, bylo např. hnutí Děkujeme odejděte. Neprogramovou „stranou“ bylo také hnutí Věci veřejné, jejím „programem“ bylo obohacení skupiny kolem předsedy, oficiálně chtěli skončit s dinosaury.

U protestních stran je vždy problém s povolebním vyjednáváním – oni nevědí, co chtějí. („A otravují, dokud to nedostanou“). Většinou to skončí tak, že se musí udělat nějaká jakoby velká změna, aby se před veřejností úplně nezesměšnili, a jinak vše jede dál – narazí se ekonomickou realitu (viz Fico). Většinou jim však stačí pár dobře placených funkcí, případně vliv. Předem ale nic neanoncují – skrývají své ambice, aby nebyly pod tlakem. Oficiálně tam nakonec jdou jen pro to, aby funkci nedostal arcinepřítel.

U programových stran je problém opačný, do funkcí se nikdo nechce uvázat. Ale vždy chtějí, aby se program naplňoval, a často jsou pak rozmrzelí z toho, že to nejde. Spitzenkandidáti ale žijí programem, nikde se neschovávají, prezentují ho a pracují za jeho zvolení.

V tomto smyslu je naše volební kampaň střetem dvou principů, buď může být vítězným určitý program – pokud ho kandidáti obhájí, nebo nebude tento program a bude tak něco jiného, co se teprve, a možná, zrodí ve vybraných hlavách.